Tak se čtvrtek se čtvrtkem sešel a na řadu přišel Třetí Velký Montessori příběh, tentokrát o vzniku a vývoji člověka.
Příběhem nás tentokrát provázela Terka G., která dětem poutavě vyprávěla o tom, jak se člověk během dlouhého období postupně vyvíjel. Do úžasu děti přivedlo i oblečení, které Terka zvolila. Převlékla se totiž za pravěkou ženu.
Vydali jsme se hluboko do minulosti, k našim dávným předkům, a společně sledovali, jak se člověk postupně měnil, jak začal chodit vzpřímeně, používat nástroje, spolupracovat a využívat své schopnosti k tomu, aby si usnadnil život.
Velkým tématem byla také ruka a lidský mozek. Schopnosti, které člověku umožnily tvořit, přemýšlet, plánovat a předávat zkušenosti dál. Z jednoduchých nástrojů a prvních objevů se tak postupně začal rodit svět, který dnes známe.
Nezůstali jsme ale jen u vyprávění. Děti měly možnost zkoumat lebky našich vývojových předků a na vlastní oči pozorovat výrazné rozdíly v jejich velikosti, tvaru i stavbě. Právě při pohledu na jednotlivé lebky bylo krásně vidět, jak se v průběhu vývoje měnila lidská hlava a především prostor pro stále se zvětšující mozek.
I Třetí Velký příběh tak dětem ukázal, že člověk není na Zemi odděleně od všeho ostatního. Je součástí dlouhého příběhu života, který začal před miliony let. A náš příběh v něm pokračuje dodnes. Tedy alespoň věříme, že se jako společnost stále posouváme správným směrem.
Nechyběly ani dotazy, kde jsme se od jednoduchých dotazů dostali až k polemice proč vznikají války a co je a z čeho je ropa.
A jaké byly pokusy?
- z moduritu vytvořily vlastní zub a zavěsily si ho na provázek,
- vyzkoušely si tkaní látky,
- zahrály si „žulové“ piškvorky,
- pokusily se tlumočit řeč našich dávných předků,
- zkoumaly mozek a jeho fungování,
- pracovaly s vývojovým pásem, na kterém si mohly lépe představit obrovskou délku lidského vývoje.
A tak jsme si zase o kousek lépe uvědomili, jak neuvěřitelně dlouhý a fascinující příběh se skrývá za tím, že jsme dnes právě takoví, jací jsme.
Paleta Montessori
Příběhem nás tentokrát provázela Terka G., která dětem poutavě vyprávěla o tom, jak se člověk během dlouhého období postupně vyvíjel. Do úžasu děti přivedlo i oblečení, které Terka zvolila. Převlékla se totiž za pravěkou ženu.
Vydali jsme se hluboko do minulosti, k našim dávným předkům, a společně sledovali, jak se člověk postupně měnil, jak začal chodit vzpřímeně, používat nástroje, spolupracovat a využívat své schopnosti k tomu, aby si usnadnil život.
Velkým tématem byla také ruka a lidský mozek. Schopnosti, které člověku umožnily tvořit, přemýšlet, plánovat a předávat zkušenosti dál. Z jednoduchých nástrojů a prvních objevů se tak postupně začal rodit svět, který dnes známe.
Nezůstali jsme ale jen u vyprávění. Děti měly možnost zkoumat lebky našich vývojových předků a na vlastní oči pozorovat výrazné rozdíly v jejich velikosti, tvaru i stavbě. Právě při pohledu na jednotlivé lebky bylo krásně vidět, jak se v průběhu vývoje měnila lidská hlava a především prostor pro stále se zvětšující mozek.
I Třetí Velký příběh tak dětem ukázal, že člověk není na Zemi odděleně od všeho ostatního. Je součástí dlouhého příběhu života, který začal před miliony let. A náš příběh v něm pokračuje dodnes. Tedy alespoň věříme, že se jako společnost stále posouváme správným směrem.
Nechyběly ani dotazy, kde jsme se od jednoduchých dotazů dostali až k polemice proč vznikají války a co je a z čeho je ropa.
A jaké byly pokusy?
- z moduritu vytvořily vlastní zub a zavěsily si ho na provázek,
- vyzkoušely si tkaní látky,
- zahrály si „žulové“ piškvorky,
- pokusily se tlumočit řeč našich dávných předků,
- zkoumaly mozek a jeho fungování,
- pracovaly s vývojovým pásem, na kterém si mohly lépe představit obrovskou délku lidského vývoje.
A tak jsme si zase o kousek lépe uvědomili, jak neuvěřitelně dlouhý a fascinující příběh se skrývá za tím, že jsme dnes právě takoví, jací jsme.
Paleta Montessori
Komentáře
Okomentovat