Každá třída má své rituály. Rituály, které vznikají přirozeně v kolektivu, ve kterém společně trávíme čas. Pomáhají nám třeba začít nový den, zastavit se, naslouchat si, sdílet své zážitky nebo ocenit druhé. Vytvářejí pocit bezpečí a sounáležitosti a dávají každodennímu životu společný rytmus. Zamyslet se.
TŘI TROJROČÍ, MNOHO BAREV A PŘÍLEŽITOSTÍ
Naše Paleta Montessori je rozdělena do tří trojročí. V každém z nich najdeme tři třídy, které jsou odlišené barvami. V každé třídě se potkává přibližně osm dětí z každého ročníku. Ve třetím trojročí jsou pak počty našich mládežníků trochu jinak přeskládané.
V 1. trojročí (1T), které tvoří děti od prvního do třetího ročníku, najdeme třídu fialovou, růžovou a tyrkysovou. 2. trojročí (2T), tedy čtvrtý až šestý ročník, má třídu zelenou, červenou a modrou. Ve 3. trojročí (3T) se setkávají žáci sedmého až devátého ročníku. Sedmáci a osmáci tvoří žlutou a oranžovou třídu, zatímco deváťáci mají svou čistě bílou třídu, ve které se společně připravují na další důležitý krok – vstup na střední školy.
Děti tak mají možnost strávit tři roky v jednom kolektivu, vytvářet si vztahy, učit se spolupracovat a postupně poznávat samy sebe i ostatní. S přechodem do dalšího trojročí se složení tříd znovu proměňuje a vznikají nové kolektivy i přátelství.
Při sestavování tříd hraje důležitou roli společná debata průvodců a dětí. Společně přemýšlejí o tom, kdo s kým dokáže dobře spolupracovat, kdo potřebuje jakou podporu a jak vytvořit prostředí, ve kterém se každému bude dobře vzdělávat a rozvíjet. Nejde jen o to, kdo s kým kamarádí, ale také o to, jak mohou děti růst díky vzájemné spolupráci, respektu a poznávání odlišností.
Základem je pro nás bezpečné prostředí a podmínky, ve kterých může být každé dítě tvůrcem své vlastní práce a aktivním účastníkem svého vzdělávání. Právě v tomto duchu se snažíme děti na jejich vzdělávací cestě podporovat. Právě proto apelujeme na minimálně dva průvodce v každé třídě.
Na naše rituály a pravidla navazujeme už s těmi nejmenšími. Pořádáme kurzy pro předškoláčky, během kterých se děti postupně seznamují s Montessori prostředím a učí se, jak v něm společně fungovat. Poznávají, co znamená mít svůj vlastní prostor při práci na koberečku (kde mám vyskládanou pomůcku), proč je důležité dokončit započatou práci a jak se na chvíli ztišit, zklidnit a vnímat sebe i své okolí.
KAŽDÁ TŘÍDA MÁ SVŮJ RYTMUS
A právě tady mají své místo třídní rituály. Nevznikají proto, že by je někdo jednoduše nařídil. Děti se na nich společně domlouvají a hledají takové, které jim dávají smysl a které chtějí pravidelně zažívat.
Jak tedy mohou naše dny začínat a končit?
V 1T se každý příchozí zdraví s průvodci podáním ruky a vzájemným pohledem do očí. Takové jednoduché gesto je příležitostí k setkání a uvědomění si přítomnosti druhého člověka.
Některé třídy začínají den písničkou Dobré ráno, přátelé, která dětem pomáhá naladit se na nový den a přivítat se navzájem. Jinde si při ranním zahájení pouštějí skladby klasické hudby a dopřávají si chvíli zklidnění, aby mohly do nového dne vstoupit s klidem a soustředěním. Hudba tak přináší nejen chvíli odpočinku, ale také příležitost poznávat její krásu a rozvíjet citlivost k umění.
V jedné ze tříd se každé ráno rozezní tibetská mísa, jejíž krásný, dlouze doznívající tón jemně oznamuje začátek společného dne. Poté přichází na řadu namotávání provázku. Platí jednoduché pravidlo: kdo namotává, ten hovoří (namotávání provázku určuje čas). Kdo má něco na srdci, dostává příležitost promluvit, zatímco ostatní naslouchají. Děti se tak učí vyjádřit své myšlenky a pocity, ale také dát prostor druhým a vnímat, co prožívají.
Některé třídy dávají přednost józe, jiné meditaci, třeba i s využitím aromaterapie. Jinde děti zařazují do svého dne masáže nebo tichou hru s kovovými kuličkami. Při této hře si děti v kruhu posílají kovové zvučné kuličky mezi sebou a snaží se dorozumívat beze slov. Sledují pohledem, komu kuličku předávají, pamatují si, odkud k nim přišla a komu ji mají poslat dál. A když se v kruhu pohybují třeba čtyři kuličky současně, vyžaduje to soustředění, pozornost, vnímání řeči těla i vzájemnost. To vše v tichosti, bez jediného slova. Každý sám za sebe.
Jiné rituály pomáhají dětem obrátit pozornost od okolního světa k sobě samým. Některým pomáhá rituál cvičení, které vede ke zklidnění. Jinými slovy: udělej si ticho sám v sobě. Pohodlně se posaď na paty nebo do tureckého sedu. Páteř zůstává vzpřímená a drží tělo, zatímco svaly i klouby jsou uvolněné. Zkus vnímat ticho uvnitř sebe a soustřeď se na svůj dech. Takový rituál může být skvělým pomocníkem během dne, když člověk potřebuje na chvíli zpomalit, odpočinout si a najít klid. Pomoci může také před náročnou situací, třeba před přednesem referátu, kdy potřebujeme zklidnit mysl a lépe se soustředit.
V některých třídách vyšších ročníků je součástí pravidelných rituálů také fyzikální pokus týdne. Mládežníci společně pozorují, co se děje, přemýšlejí nad tím, proč tomu tak je, a hledají vlastní vysvětlení.
Ve školní družině má své místo také hudební sdílení. Každé dítě si může vybrat písničku podle svého gusta a pustit ji ostatním. Nejde přitom jen o samotný poslech. Dítě má příležitost vysvětlit, proč si vybralo právě tuto píseň, co mu přináší, co pro něj znamená a proč se o ni chce podělit s ostatními. Ostatní tak mohou nahlédnout do jeho světa, poznat jeho hudební vkus i příběh, který se za písničkou skrývá.
ELIPSA = PROSTOR, KDE MÁ KAŽDÝ SVŮJ HLAS
Důležitou součástí života tříd je také sdílení na elipse. Děti sedí na zemi vedle sebe za vyznačenou elipsou, včetně průvodců. Všichni tak vytvářejí jeden společný prostor, ve kterém má každý své místo a možnost být vyslyšen.
Při předávání slova na elipse má každá třída svůj způsob. Na elipse platí, že hovoří vždy jeden. Někde si děti předávají slovo jemným dotykem spolužáka, jinde putuje z ruky do ruky kamínek. Ten symbolizuje, že právě teď má jeho držitel prostor pro své sdílení a ostatní mu naslouchají. Jakmile domluví, pošle kamínek dál.
Děti se tak učí trpělivosti, vzájemnému respektu a naslouchání. Poznávají, že každý má právo vyjádřit své myšlenky a zážitky, aniž by ho někdo přerušoval. Učí se také přijímat, že někdo potřebuje více času a někdo jiný se teprve odvažuje promluvit.
V některých třídách patří k pondělí elipsa na téma Ukaž a vyprávěj. Po víkendu se děti setkávají a sdílejí své zážitky. Vyprávějí, co prožily, co je potěšilo nebo překvapilo, a zároveň se učí naslouchat příběhům svých spolužáků. Kdo nechce, sdílet nemusí. Pošle slovo dál.
Elipsa se tak stává bezpečným prostorem, kde se setkáváme, nasloucháme si a učíme se respektovat jeden druhého.
UČÍME SE VIDĚT TO DOBRÉ V DRUHÝCH
Rituály ale nejsou jen o ztišení, naslouchání a sdílení. Pomáhají nám také lépe se poznávat a všímat si toho, co je na druhých zajímavé, hezké a důležité.
V jedné z tříd se pravidelně losuje jméno jednoho člověka. Ostatní spolužáci pak mají příležitost říct, čeho si na něm váží, co se jim na něm líbí nebo co dobrého u něj vnímají.
Pro někoho může být takové ocenění povzbuzením, pro jiného příležitostí uvědomit si, že jeho jednání má na okolí pozitivní vliv. Zároveň se všichni učí vyjadřovat uznání, přijímat ocenění a všímat si vlastností a činů, které bychom někdy mohli snadno přehlédnout.
A někde se děti těší na pátek. Na chvíli, kdy se každý může zastavit a ocenit, co se mu během týdne povedlo. Co zvládl a v čem se posunul.
Úspěch nemusí být vždy velký a nápadný. Někdy je to překonání vlastního strachu, jindy trpělivost, pomoc spolužákovi nebo odvaha zkusit něco nového.
PÉČE O MÍSTO, KTERÉ SDÍLÍME
Další důležitou součástí života našich tříd je péče o prostředí, ve kterém společně trávíme čas. I ta se stává pravidelným rituálem.
Děti pečují o svou třídu, udržují v ní pořádek a každý pátek se společně pouštějí také do úklidu společných prostor. Nejde přitom pouze o to, aby bylo uklizeno. Učí se vnímat, že prostředí patří všem a že každý může přispět k tomu, aby se v něm ostatní cítili dobře.
Podobně je tomu i při péči o třídní zvířata. Někdo pečuje o pakobylky, jiná třída se stará o gekončíka nočního. I tady se děti učí, že živý tvor potřebuje pravidelnou pozornost, vhodné podmínky a zodpovědnou péči. Nemusí jít jen o radost z pozorování zvířat, ale také o uvědomění, že jsme za ně zodpovědní a že jejich potřeby je třeba respektovat. Každodenní péče rozvíjí všímavost, ohleduplnost i odpovědnost.
Někde se děti na konci dne společně ohlížejí za tím, co prožily a kde všude pracovaly. Byly v knihovně, ateliéru nebo anglické učebně? Zkontrolují, zda po sobě všude uklidily a připravily prostředí pro další, kteří ho budou využívat.
Závěrečné zastavení není tak jen kontrolou pořádku. Je příležitostí uvědomit si vlastní jednání, zhodnotit svůj den a přemýšlet o tom, jak naše chování ovlivňuje ostatní. Děti se učí, že péče o prostředí nekončí u dveří jejich vlastní třídy. To se ostatně učí i průvodci.
KDYŽ SE V PÁTEK ROZEZNÍ SKORO CELÁ PALETA
Některé rituály překračují hranice jednotlivých tříd a propojují nás napříč celou Paletou. Jedním z nich je naše páteční zpívání.
Kdo má chuť, sejde se na chodbě u výtahu před začátkem vyučování, přibližně v 7:45. Matěj z 3T a Zuzka z 2T vezmou do rukou kytary a společně si zazpíváme písničky, které každý nebo alespoň skoro každý zná. Na chvíli se potkávají děti napříč trojročími.
Někdy stačí pár akordů, známá melodie a hlasy, které se postupně přidávají, aby vznikl okamžik, který nás propojí a zpříjemní závěr týdne. Nemusíme všichni zpívat stejně hlasitě ani dokonale znát každé slovo. S někým "to šije" a i tančí. I děti, které procházejí do vyšších pater běžných tříd, se někdy zastaví a zazpívají si s námi. To je skvělé!
A v čase vánoční atmosféry? To je teprve radost a jeden velký koncert.
PROČ JSOU RITUÁLY DŮLEŽITÉ?
Jak zdůrazňuje Barbara Pollok, lektorka Montessori vzdělávání, která působí ve státních i soukromých Montessori školách po celém světě a věnuje se mimo jiné tématu výchovy ke klidu a tichu, mají rituály ve školním prostředí důležité místo.
Pomáhají vytvářet řád a pocit bezpečí, podporují vzájemné vztahy a dětem dávají oporu při zvládání každodenních i náročnějších situací. Mohou přispívat ke zklidnění, posilovat osobnost dítěte, rozvíjet respekt k druhým a pomáhat dětem lépe porozumět sobě samým i svému okolí.
V Montessori prostředí rituály nejsou jen příjemným zpestřením výuky. Jsou také příležitostí učit se spolupracovat, naslouchat, respektovat potřeby druhých a přebírat odpovědnost za společný život ve třídě.
Důležité přitom je, že rituály nevnímáme pouze jako pravidla, která je třeba dodržovat. Jejich smysl spočívá v tom, že jim rozumíme, společně je vytváříme a můžeme se podílet na tom, jakou podobu budou mít. Děti tak získávají zkušenost, že jejich hlas má význam a že mohou pozitivně ovlivňovat prostředí, ve kterém se každý den pohybují.
OKAMŽIKY, KTERÉ MAJÍ VELKÝ VÝZNAM
Každý z našich rituálů je trochu jiný. Některý přináší radost a energii, jiný zklidnění, další prostor pro sdílení, vzájemné ocenění nebo péči o druhé. Všechny však mohou pomáhat budovat vztahy a vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí přijímané.
Rituály nám připomínají, že jsme součástí společenství. Že na každém záleží, že máme možnost ovlivňovat společný život a že se můžeme podílet na tom, jak nám spolu bude.
Paleta Montessori není jen souborem barevných tříd. Je především společenstvím dětí a dospělých, kteří společně hledají cesty, jak se učit, spolupracovat a růst.
V Montessori prostředí si děti a průvodci tykají, což podporuje vzájemnou důvěru, blízkost a partnerský vztah založený na respektu.
Paleta Montessori
TŘI TROJROČÍ, MNOHO BAREV A PŘÍLEŽITOSTÍ
Naše Paleta Montessori je rozdělena do tří trojročí. V každém z nich najdeme tři třídy, které jsou odlišené barvami. V každé třídě se potkává přibližně osm dětí z každého ročníku. Ve třetím trojročí jsou pak počty našich mládežníků trochu jinak přeskládané.
V 1. trojročí (1T), které tvoří děti od prvního do třetího ročníku, najdeme třídu fialovou, růžovou a tyrkysovou. 2. trojročí (2T), tedy čtvrtý až šestý ročník, má třídu zelenou, červenou a modrou. Ve 3. trojročí (3T) se setkávají žáci sedmého až devátého ročníku. Sedmáci a osmáci tvoří žlutou a oranžovou třídu, zatímco deváťáci mají svou čistě bílou třídu, ve které se společně připravují na další důležitý krok – vstup na střední školy.
Děti tak mají možnost strávit tři roky v jednom kolektivu, vytvářet si vztahy, učit se spolupracovat a postupně poznávat samy sebe i ostatní. S přechodem do dalšího trojročí se složení tříd znovu proměňuje a vznikají nové kolektivy i přátelství.
Při sestavování tříd hraje důležitou roli společná debata průvodců a dětí. Společně přemýšlejí o tom, kdo s kým dokáže dobře spolupracovat, kdo potřebuje jakou podporu a jak vytvořit prostředí, ve kterém se každému bude dobře vzdělávat a rozvíjet. Nejde jen o to, kdo s kým kamarádí, ale také o to, jak mohou děti růst díky vzájemné spolupráci, respektu a poznávání odlišností.
Základem je pro nás bezpečné prostředí a podmínky, ve kterých může být každé dítě tvůrcem své vlastní práce a aktivním účastníkem svého vzdělávání. Právě v tomto duchu se snažíme děti na jejich vzdělávací cestě podporovat. Právě proto apelujeme na minimálně dva průvodce v každé třídě.
Na naše rituály a pravidla navazujeme už s těmi nejmenšími. Pořádáme kurzy pro předškoláčky, během kterých se děti postupně seznamují s Montessori prostředím a učí se, jak v něm společně fungovat. Poznávají, co znamená mít svůj vlastní prostor při práci na koberečku (kde mám vyskládanou pomůcku), proč je důležité dokončit započatou práci a jak se na chvíli ztišit, zklidnit a vnímat sebe i své okolí.
KAŽDÁ TŘÍDA MÁ SVŮJ RYTMUS
A právě tady mají své místo třídní rituály. Nevznikají proto, že by je někdo jednoduše nařídil. Děti se na nich společně domlouvají a hledají takové, které jim dávají smysl a které chtějí pravidelně zažívat.
Jak tedy mohou naše dny začínat a končit?
V 1T se každý příchozí zdraví s průvodci podáním ruky a vzájemným pohledem do očí. Takové jednoduché gesto je příležitostí k setkání a uvědomění si přítomnosti druhého člověka.
Některé třídy začínají den písničkou Dobré ráno, přátelé, která dětem pomáhá naladit se na nový den a přivítat se navzájem. Jinde si při ranním zahájení pouštějí skladby klasické hudby a dopřávají si chvíli zklidnění, aby mohly do nového dne vstoupit s klidem a soustředěním. Hudba tak přináší nejen chvíli odpočinku, ale také příležitost poznávat její krásu a rozvíjet citlivost k umění.
V jedné ze tříd se každé ráno rozezní tibetská mísa, jejíž krásný, dlouze doznívající tón jemně oznamuje začátek společného dne. Poté přichází na řadu namotávání provázku. Platí jednoduché pravidlo: kdo namotává, ten hovoří (namotávání provázku určuje čas). Kdo má něco na srdci, dostává příležitost promluvit, zatímco ostatní naslouchají. Děti se tak učí vyjádřit své myšlenky a pocity, ale také dát prostor druhým a vnímat, co prožívají.
Některé třídy dávají přednost józe, jiné meditaci, třeba i s využitím aromaterapie. Jinde děti zařazují do svého dne masáže nebo tichou hru s kovovými kuličkami. Při této hře si děti v kruhu posílají kovové zvučné kuličky mezi sebou a snaží se dorozumívat beze slov. Sledují pohledem, komu kuličku předávají, pamatují si, odkud k nim přišla a komu ji mají poslat dál. A když se v kruhu pohybují třeba čtyři kuličky současně, vyžaduje to soustředění, pozornost, vnímání řeči těla i vzájemnost. To vše v tichosti, bez jediného slova. Každý sám za sebe.
Jiné rituály pomáhají dětem obrátit pozornost od okolního světa k sobě samým. Některým pomáhá rituál cvičení, které vede ke zklidnění. Jinými slovy: udělej si ticho sám v sobě. Pohodlně se posaď na paty nebo do tureckého sedu. Páteř zůstává vzpřímená a drží tělo, zatímco svaly i klouby jsou uvolněné. Zkus vnímat ticho uvnitř sebe a soustřeď se na svůj dech. Takový rituál může být skvělým pomocníkem během dne, když člověk potřebuje na chvíli zpomalit, odpočinout si a najít klid. Pomoci může také před náročnou situací, třeba před přednesem referátu, kdy potřebujeme zklidnit mysl a lépe se soustředit.
V některých třídách vyšších ročníků je součástí pravidelných rituálů také fyzikální pokus týdne. Mládežníci společně pozorují, co se děje, přemýšlejí nad tím, proč tomu tak je, a hledají vlastní vysvětlení.
Ve školní družině má své místo také hudební sdílení. Každé dítě si může vybrat písničku podle svého gusta a pustit ji ostatním. Nejde přitom jen o samotný poslech. Dítě má příležitost vysvětlit, proč si vybralo právě tuto píseň, co mu přináší, co pro něj znamená a proč se o ni chce podělit s ostatními. Ostatní tak mohou nahlédnout do jeho světa, poznat jeho hudební vkus i příběh, který se za písničkou skrývá.
ELIPSA = PROSTOR, KDE MÁ KAŽDÝ SVŮJ HLAS
Důležitou součástí života tříd je také sdílení na elipse. Děti sedí na zemi vedle sebe za vyznačenou elipsou, včetně průvodců. Všichni tak vytvářejí jeden společný prostor, ve kterém má každý své místo a možnost být vyslyšen.
Při předávání slova na elipse má každá třída svůj způsob. Na elipse platí, že hovoří vždy jeden. Někde si děti předávají slovo jemným dotykem spolužáka, jinde putuje z ruky do ruky kamínek. Ten symbolizuje, že právě teď má jeho držitel prostor pro své sdílení a ostatní mu naslouchají. Jakmile domluví, pošle kamínek dál.
Děti se tak učí trpělivosti, vzájemnému respektu a naslouchání. Poznávají, že každý má právo vyjádřit své myšlenky a zážitky, aniž by ho někdo přerušoval. Učí se také přijímat, že někdo potřebuje více času a někdo jiný se teprve odvažuje promluvit.
V některých třídách patří k pondělí elipsa na téma Ukaž a vyprávěj. Po víkendu se děti setkávají a sdílejí své zážitky. Vyprávějí, co prožily, co je potěšilo nebo překvapilo, a zároveň se učí naslouchat příběhům svých spolužáků. Kdo nechce, sdílet nemusí. Pošle slovo dál.
Elipsa se tak stává bezpečným prostorem, kde se setkáváme, nasloucháme si a učíme se respektovat jeden druhého.
UČÍME SE VIDĚT TO DOBRÉ V DRUHÝCH
Rituály ale nejsou jen o ztišení, naslouchání a sdílení. Pomáhají nám také lépe se poznávat a všímat si toho, co je na druhých zajímavé, hezké a důležité.
V jedné z tříd se pravidelně losuje jméno jednoho člověka. Ostatní spolužáci pak mají příležitost říct, čeho si na něm váží, co se jim na něm líbí nebo co dobrého u něj vnímají.
Pro někoho může být takové ocenění povzbuzením, pro jiného příležitostí uvědomit si, že jeho jednání má na okolí pozitivní vliv. Zároveň se všichni učí vyjadřovat uznání, přijímat ocenění a všímat si vlastností a činů, které bychom někdy mohli snadno přehlédnout.
A někde se děti těší na pátek. Na chvíli, kdy se každý může zastavit a ocenit, co se mu během týdne povedlo. Co zvládl a v čem se posunul.
Úspěch nemusí být vždy velký a nápadný. Někdy je to překonání vlastního strachu, jindy trpělivost, pomoc spolužákovi nebo odvaha zkusit něco nového.
PÉČE O MÍSTO, KTERÉ SDÍLÍME
Další důležitou součástí života našich tříd je péče o prostředí, ve kterém společně trávíme čas. I ta se stává pravidelným rituálem.
Děti pečují o svou třídu, udržují v ní pořádek a každý pátek se společně pouštějí také do úklidu společných prostor. Nejde přitom pouze o to, aby bylo uklizeno. Učí se vnímat, že prostředí patří všem a že každý může přispět k tomu, aby se v něm ostatní cítili dobře.
Podobně je tomu i při péči o třídní zvířata. Někdo pečuje o pakobylky, jiná třída se stará o gekončíka nočního. I tady se děti učí, že živý tvor potřebuje pravidelnou pozornost, vhodné podmínky a zodpovědnou péči. Nemusí jít jen o radost z pozorování zvířat, ale také o uvědomění, že jsme za ně zodpovědní a že jejich potřeby je třeba respektovat. Každodenní péče rozvíjí všímavost, ohleduplnost i odpovědnost.
Někde se děti na konci dne společně ohlížejí za tím, co prožily a kde všude pracovaly. Byly v knihovně, ateliéru nebo anglické učebně? Zkontrolují, zda po sobě všude uklidily a připravily prostředí pro další, kteří ho budou využívat.
Závěrečné zastavení není tak jen kontrolou pořádku. Je příležitostí uvědomit si vlastní jednání, zhodnotit svůj den a přemýšlet o tom, jak naše chování ovlivňuje ostatní. Děti se učí, že péče o prostředí nekončí u dveří jejich vlastní třídy. To se ostatně učí i průvodci.
KDYŽ SE V PÁTEK ROZEZNÍ SKORO CELÁ PALETA
Některé rituály překračují hranice jednotlivých tříd a propojují nás napříč celou Paletou. Jedním z nich je naše páteční zpívání.
Kdo má chuť, sejde se na chodbě u výtahu před začátkem vyučování, přibližně v 7:45. Matěj z 3T a Zuzka z 2T vezmou do rukou kytary a společně si zazpíváme písničky, které každý nebo alespoň skoro každý zná. Na chvíli se potkávají děti napříč trojročími.
Někdy stačí pár akordů, známá melodie a hlasy, které se postupně přidávají, aby vznikl okamžik, který nás propojí a zpříjemní závěr týdne. Nemusíme všichni zpívat stejně hlasitě ani dokonale znát každé slovo. S někým "to šije" a i tančí. I děti, které procházejí do vyšších pater běžných tříd, se někdy zastaví a zazpívají si s námi. To je skvělé!
A v čase vánoční atmosféry? To je teprve radost a jeden velký koncert.
PROČ JSOU RITUÁLY DŮLEŽITÉ?
Jak zdůrazňuje Barbara Pollok, lektorka Montessori vzdělávání, která působí ve státních i soukromých Montessori školách po celém světě a věnuje se mimo jiné tématu výchovy ke klidu a tichu, mají rituály ve školním prostředí důležité místo.
Pomáhají vytvářet řád a pocit bezpečí, podporují vzájemné vztahy a dětem dávají oporu při zvládání každodenních i náročnějších situací. Mohou přispívat ke zklidnění, posilovat osobnost dítěte, rozvíjet respekt k druhým a pomáhat dětem lépe porozumět sobě samým i svému okolí.
V Montessori prostředí rituály nejsou jen příjemným zpestřením výuky. Jsou také příležitostí učit se spolupracovat, naslouchat, respektovat potřeby druhých a přebírat odpovědnost za společný život ve třídě.
Důležité přitom je, že rituály nevnímáme pouze jako pravidla, která je třeba dodržovat. Jejich smysl spočívá v tom, že jim rozumíme, společně je vytváříme a můžeme se podílet na tom, jakou podobu budou mít. Děti tak získávají zkušenost, že jejich hlas má význam a že mohou pozitivně ovlivňovat prostředí, ve kterém se každý den pohybují.
OKAMŽIKY, KTERÉ MAJÍ VELKÝ VÝZNAM
Každý z našich rituálů je trochu jiný. Některý přináší radost a energii, jiný zklidnění, další prostor pro sdílení, vzájemné ocenění nebo péči o druhé. Všechny však mohou pomáhat budovat vztahy a vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí přijímané.
Rituály nám připomínají, že jsme součástí společenství. Že na každém záleží, že máme možnost ovlivňovat společný život a že se můžeme podílet na tom, jak nám spolu bude.
Paleta Montessori není jen souborem barevných tříd. Je především společenstvím dětí a dospělých, kteří společně hledají cesty, jak se učit, spolupracovat a růst.
V Montessori prostředí si děti a průvodci tykají, což podporuje vzájemnou důvěru, blízkost a partnerský vztah založený na respektu.
Paleta Montessori
Komentáře
Okomentovat