Dnes jsme se vydali na výpravu do Vesce, kousek od Sajbotu, kde jsme se setkali s ornitology Honzou a Martinem. Na ten den jsme se dlouho těšili. Povídali jsme si o tom, jaké ptáky asi uvidíme, koho si budeme moci prohlédnout zblízka a vzpomínali jsme i na naši poslední návštěvu před třemi lety. To jsme si mohli prohlédnout zblízka špačka.
Počasí nám přálo – bylo jako na objednávku. Měli jsme dostatek času, nikam jsme nespěchali. Děti pozorovaly, naslouchaly, ptaly se a postupně objevovaly ptačí svět zblízka.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o kroužkování a měli jsme možnost vidět, jak se ptáci váží. Při jemném pofouknutí na bříško nám Honza s Martinem ukázali, jak lze poznat kondici ptáka nebo to, zda samička sedí na vajíčkách. Bylo fascinující sledovat, jak drobné detaily odhalují velké příběhy z ptačího života.
A štěstí stálo na naší straně. Viděli jsme pěnici černohlavou, pěvušku modrou, sýkorku koňadru, slavíka, samici kosa i brhlíka lesního. A pak přišel opravdový vrchol – strakapoud velký. Dokonce pár. Samec i samice. Tichý a silný moment, který si každý z nás nesl po svém.
Zajímavé bylo i povídání o hnízdech – viděli jsme staré hnízdo a dozvěděli se, co má společného špaček s hnízdem strakapouda. A také to, že brhlík lesní je vlastně takový malý „zedník“, který si svůj domov upravuje s obdivuhodnou pečlivostí.
Celý den byl naplněný objevováním, radostí i klidným soustředěním. Děti přicházely s vlastními otázkami, sdílely své znalosti a bylo hezké sledovat jejich přirozenou zvídavost a chuť učit se.
Velké poděkování patří Honzovi a Martinovi za jejich čas, trpělivost a ochotu sdílet své zkušenosti. A také dětem – za jejich vnímavost, zvídavé otázky a otevřenost vůči novým poznatkům.
Byl to den, který v nás ještě dlouho zůstane.
Fialka
.png)
Počasí nám přálo – bylo jako na objednávku. Měli jsme dostatek času, nikam jsme nespěchali. Děti pozorovaly, naslouchaly, ptaly se a postupně objevovaly ptačí svět zblízka.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o kroužkování a měli jsme možnost vidět, jak se ptáci váží. Při jemném pofouknutí na bříško nám Honza s Martinem ukázali, jak lze poznat kondici ptáka nebo to, zda samička sedí na vajíčkách. Bylo fascinující sledovat, jak drobné detaily odhalují velké příběhy z ptačího života.
A štěstí stálo na naší straně. Viděli jsme pěnici černohlavou, pěvušku modrou, sýkorku koňadru, slavíka, samici kosa i brhlíka lesního. A pak přišel opravdový vrchol – strakapoud velký. Dokonce pár. Samec i samice. Tichý a silný moment, který si každý z nás nesl po svém.
Zajímavé bylo i povídání o hnízdech – viděli jsme staré hnízdo a dozvěděli se, co má společného špaček s hnízdem strakapouda. A také to, že brhlík lesní je vlastně takový malý „zedník“, který si svůj domov upravuje s obdivuhodnou pečlivostí.
Celý den byl naplněný objevováním, radostí i klidným soustředěním. Děti přicházely s vlastními otázkami, sdílely své znalosti a bylo hezké sledovat jejich přirozenou zvídavost a chuť učit se.
Velké poděkování patří Honzovi a Martinovi za jejich čas, trpělivost a ochotu sdílet své zkušenosti. A také dětem – za jejich vnímavost, zvídavé otázky a otevřenost vůči novým poznatkům.
Byl to den, který v nás ještě dlouho zůstane.
Fialka
Tento projekt je podpořen z rozpočtu Libereckého kraje.
.png)
Komentáře
Okomentovat