Když se školní pomůcky vymění za pohorky, elipsa za lesní cestu a pracovní porada za kytaru u Tetřeva.
O sounáležitosti s dětmi mluvíme často. I naše průvodcovské dny ale umí být občas plné školního shonu a dlouhých seznamů věcí, které je potřeba udělat. O to důležitější je občas se zastavit, vydechnout a být spolu jinak než ve škole. Povídat si nejen o práci, našich vizích a plánech, ale také o sobě, o životě a o všem, na co v běžném pracovním tempu někdy nezbývá čas. A protože společně strávený čas patří k tomu, pro co rádi hlasujeme, ani letos jsme si ho nenechali ujít.
Náš dospělácký harmonizák začal už v září na Jizeře, kde jsme sjeli na raftech z Malé Skály do Dolánek. A pak přišla na řadu "druhá kapitola", tentokrát s názvem Cimpl – Tetřev. Druhý ročník výpravy, která má všechno, co má správná společná akce mít: vlak, pěší túru, krásnou přírodu, dobré jídlo, nocleh a dostatek času na rozhovory.
V pátek jsme vyrazili vlakem, cestou se zastavili U Kozy a pak pokračovali pěšky kolem Malého Štolpichu směrem do Ferdinandova. Tenhle trochu zapomenutý kraj je překrásný. Rozlehlé louky, pasoucí se dobytek a cesty, na kterých člověk může potkat mloky. Tedy obvykle. Letos se mloci rozhodli, že se s montessori sborem seznamovat nebudou. Zato Jizerskohorské bučiny nás přivítaly sluncem, voňavým lesem a krásnou cestou, po které se dobře mašírovalo, povídalo i od srdce smálo. Poslední úsek jsme zvládli už s podporou čelovek.
U Cimplů nás čekalo hezké čisté ubytování a vlídné přijetí paní Sádovské. Večer jsme zamířili k Tetřevovi, kde nás díky paní Zemanové čekaly pečené kachny a bramboráky. O hladu tedy nikdo netrpěl a o zábavu se postarala sama společnost. Nechyběla ani kytara.
V sobotu ráno se výprava rozdělila podle individuálních představ o ideálním návratu domů. Někdo se vydal znovu pěšky, jiní zvolili auto nebo vlak z Hejnic. Každý podle svého.
A tak jsme zase jednou vyměnili školní prostředí za lesní cesty, pomůcky za pohorky a každodenní pracovní shon za čas, který jsme mohli věnovat sami sobě i sobě navzájem.
Děkujeme Spolku za podporu. Už teď se těšíme na třetí ročník. Dobré vztahy se netvoří jen při společné práci, ale také ve chvílích, kdy máme prostor být spolu jednoduše proto, že chceme.
Dává to smysl.
Paleta Montessori
O sounáležitosti s dětmi mluvíme často. I naše průvodcovské dny ale umí být občas plné školního shonu a dlouhých seznamů věcí, které je potřeba udělat. O to důležitější je občas se zastavit, vydechnout a být spolu jinak než ve škole. Povídat si nejen o práci, našich vizích a plánech, ale také o sobě, o životě a o všem, na co v běžném pracovním tempu někdy nezbývá čas. A protože společně strávený čas patří k tomu, pro co rádi hlasujeme, ani letos jsme si ho nenechali ujít.
Náš dospělácký harmonizák začal už v září na Jizeře, kde jsme sjeli na raftech z Malé Skály do Dolánek. A pak přišla na řadu "druhá kapitola", tentokrát s názvem Cimpl – Tetřev. Druhý ročník výpravy, která má všechno, co má správná společná akce mít: vlak, pěší túru, krásnou přírodu, dobré jídlo, nocleh a dostatek času na rozhovory.
V pátek jsme vyrazili vlakem, cestou se zastavili U Kozy a pak pokračovali pěšky kolem Malého Štolpichu směrem do Ferdinandova. Tenhle trochu zapomenutý kraj je překrásný. Rozlehlé louky, pasoucí se dobytek a cesty, na kterých člověk může potkat mloky. Tedy obvykle. Letos se mloci rozhodli, že se s montessori sborem seznamovat nebudou. Zato Jizerskohorské bučiny nás přivítaly sluncem, voňavým lesem a krásnou cestou, po které se dobře mašírovalo, povídalo i od srdce smálo. Poslední úsek jsme zvládli už s podporou čelovek.
U Cimplů nás čekalo hezké čisté ubytování a vlídné přijetí paní Sádovské. Večer jsme zamířili k Tetřevovi, kde nás díky paní Zemanové čekaly pečené kachny a bramboráky. O hladu tedy nikdo netrpěl a o zábavu se postarala sama společnost. Nechyběla ani kytara.
V sobotu ráno se výprava rozdělila podle individuálních představ o ideálním návratu domů. Někdo se vydal znovu pěšky, jiní zvolili auto nebo vlak z Hejnic. Každý podle svého.
A tak jsme zase jednou vyměnili školní prostředí za lesní cesty, pomůcky za pohorky a každodenní pracovní shon za čas, který jsme mohli věnovat sami sobě i sobě navzájem.
Děkujeme Spolku za podporu. Už teď se těšíme na třetí ročník. Dobré vztahy se netvoří jen při společné práci, ale také ve chvílích, kdy máme prostor být spolu jednoduše proto, že chceme.
Dává to smysl.
Paleta Montessori
Komentáře
Okomentovat