Počasí nám přálo – den byl doslova jako malovaný, ideální pro malé velké dobrodružství.
Vyrazili jsme z Liberce vlakem a v Turnově jsme stihli i krátkou, ale důležitou zastávku na zmrzlinu, která nám dodala energii na další cestu. Odtud jsme pokračovali autobusem až do cíle. V Újezdě jsme vystoupali nad místní základní školu k chalupě zasazené do stráně, kde na nás čekala babička a také fenka krátkosrsté kolie jménem Baboo.
A co jsme podnikali? Přesně to, na co jsme měli chuť. Vyrazili jsme za humna k salaši a odtud pokračovali lesem až k umělé noře, kde se psi učí norovat. Po cestě jsme viděli oslíky, zkoumali posedy a zastavili se i u místa, kam až sahala voda při povodni v červenci roku 1999.
Na chalupě jsme si užívali klid i zábavu – hráli jsme šachy, opékali buřty a na hřišti u koupaliště si zahráli fotbal. Ke svačině jsme si připravili topinky s česnekem, které zmizely během chvilky. Ráno nás pak čekala snídaně na terase – babiččiny muffiny a koláč neměly chybu. Nechyběl ani odpočinek s knížkou, kdy jsme si četli Saxanu.
Výlet do Svijanského Újezdu byl plný zážitků, pohybu, dobrého jídla i společně stráveného času. Vždyť už za dva měsíce nás čeká velká změna – konec tří společných let, závěr prvního trojročí a přechod do trojročí druhého.
Fialka 🟣
Komentáře
Okomentovat