Ještě v den odjezdu nebylo zcela jasné, zda pojedeme. Aničce nebylo dobře a bylo potřeba citlivě zvažovat, jak situaci uchopit. Společně jsme proto vedli diskuzi o možnostech - kdo co navrhuje, co může nabídnout a jak postupovat, abychom výpravu nemuseli podruhé rušit. Děti měly prostor vyjádřit své názory a podílet se na rozhodování.
Nakonec jsme vyrazili. Dvoudenní výprava do Hrabětic v Jizerských horách nás zavedla na chalupu ukrytou v lese. Do Bedřichova jsme dojeli autobusem a poté pokračovali pěšky po stezce, kde jsme se mohli zastavovat a objevovat zajímavosti o zvířatech i okolní krajině.
Zastávka na Královce přinesla možnost svobodné volby – někdo si zvolil hru na hřišti, jiný výstup na rozhlednu. Každý si mohl vybrat podle svých potřeb a odvahy. Společně jsme pak pokračovali přes louky až k chalupě, kde na nás čekalo zázemí Jablochaty.
Chalupa nabízela rozmanité možnosti pro vlastní činnost – od pohybu a her až po klidná zákoutí s knihami, hračkami, pingpongovým stolem či kulečníkem. Každý si nacházel to, co ho přirozeně přitahovalo.
Důležitou součástí výpravy byla péče o sebe i o druhé (sám si povléknu a svléknu postel). Společně jsme připravili večeři (každý si po sobě umyl své nádobí), ráno nachystali snídani i svačiny na cestu. Děti se přirozeně zapojovaly do každodenních činností, přebíraly odpovědnost.
Celý výlet byl nejen fyzicky náročný, ale především obohacující. Přinesl zkušenost se spoluprací, samostatností i radostí ze sdílených okamžiků v přírodě.
A co se nám ještě přihodilo? Když jsme chtěli večer chalupu zamknout a zabezpečit, omylem jsme spustili alarm. To byla velká zkušenost.
Domů jsme se vraceli unavení, hladoví a špinaví, ale plní zážitků a nových zkušeností.
Fialka
Nakonec jsme vyrazili. Dvoudenní výprava do Hrabětic v Jizerských horách nás zavedla na chalupu ukrytou v lese. Do Bedřichova jsme dojeli autobusem a poté pokračovali pěšky po stezce, kde jsme se mohli zastavovat a objevovat zajímavosti o zvířatech i okolní krajině.
Zastávka na Královce přinesla možnost svobodné volby – někdo si zvolil hru na hřišti, jiný výstup na rozhlednu. Každý si mohl vybrat podle svých potřeb a odvahy. Společně jsme pak pokračovali přes louky až k chalupě, kde na nás čekalo zázemí Jablochaty.
Chalupa nabízela rozmanité možnosti pro vlastní činnost – od pohybu a her až po klidná zákoutí s knihami, hračkami, pingpongovým stolem či kulečníkem. Každý si nacházel to, co ho přirozeně přitahovalo.
Důležitou součástí výpravy byla péče o sebe i o druhé (sám si povléknu a svléknu postel). Společně jsme připravili večeři (každý si po sobě umyl své nádobí), ráno nachystali snídani i svačiny na cestu. Děti se přirozeně zapojovaly do každodenních činností, přebíraly odpovědnost.
Celý výlet byl nejen fyzicky náročný, ale především obohacující. Přinesl zkušenost se spoluprací, samostatností i radostí ze sdílených okamžiků v přírodě.
A co se nám ještě přihodilo? Když jsme chtěli večer chalupu zamknout a zabezpečit, omylem jsme spustili alarm. To byla velká zkušenost.
Domů jsme se vraceli unavení, hladoví a špinaví, ale plní zážitků a nových zkušeností.
Fialka
Komentáře
Okomentovat