Jedna z našich posledních výprav nás zavedla do EkoParku u fotbalového stadionu Slovan. Už od začátku bylo jasné, že nás čeká den plný pohybu, objevování a společných zážitků.
PRŠELO:
Cestou ze školy jsme se zastavili na několika místech, která nám nabídla prostor pro zastavení i sdílení. U Jedličkova ústavu jsme si povídali o jeho budově i o dětech, které jej navštěvují a učí se zde. Na dopravním hřišti jsme pozorovali dění a někteří si připomněli, že právě tam je čeká v příštím roce zkouška na průkaz cyklisty. U stadionu Slovanu nám spolužáci s nadšením sdíleli, kde hrají fotbal, za jaké oddíly a v jakých týmech (máme dva muže a dvě dívky, kteří propadli fotbalu).
PRŠELO:
V EkoParku nás přivítaly průvodkyně, které nám představily prostor, pravidla i možnosti, jak místo bezpečně a s respektem využívat, zvlášť po dešti, který byl součástí celého dne.
NEPRŠELO (i když předpověď byla nejistá):
Proto jsme začali netradičně – společným opékáním. Vznikla tak příjemná atmosféra, která přirozeně otevřela prostor pro další aktivity. Děti si mohly vyzkoušet práci v dílničkách, kde vznikaly originální výrobky ze dřeva. Pracovalo se s kladívky, hřebíky, tavnou pistolí i vodovkami. Každý si mohl zvolit vlastní cestu vyžití – někdo tvořil v blátivé kuchyni, jiní pouštěli kuličky, stavěli z velkých kostek nebo objevovali svět písku a volné hry či se hledali v bludišti.
NEPRŠELO, ALE…:
Součástí dne bylo také slavnostní šerpování třetáků, kteří se s námi loučí a posouvají se dál do 2T. Prošli symbolickou branou (spjaté ruce druháků a prvňáků) a obdrželi osobní přání i fialové čelenky se jmény – tak, jak je v průběhu roku nejčastěji oslovujeme.
A pak přišlo to, co nikdo úplně nečekal – NEZAČALO PRŠET, ALE SPUSTILO SE Z NEBE COSI, CO PŘIPOMÍNALO VODOPÁD.
(„Není špatného počasí, je jen špatného oblečení“ – motto Fialové třídy)
Aktivity jsme proto rychle ukončili a během chvilky jsme se všichni sbalili, abychom mohli vyrazit zpět do školy.
Cestu nám zpříjemnily rozhovory plné humoru a emocí:
„Ještě že jsem poslechl mámu a vzal si teplé gumáky.“
„To snad na nás čůraj sloni nebo co?“
„Kdyby teď začaly padat kroupy, to jsou asi bobky bohů.“
„Tohle zažít na táboře, kámo, tak to nechceš!“
„Tomu říkám adventure!“
PRŠELO:
Cestou ze školy jsme se zastavili na několika místech, která nám nabídla prostor pro zastavení i sdílení. U Jedličkova ústavu jsme si povídali o jeho budově i o dětech, které jej navštěvují a učí se zde. Na dopravním hřišti jsme pozorovali dění a někteří si připomněli, že právě tam je čeká v příštím roce zkouška na průkaz cyklisty. U stadionu Slovanu nám spolužáci s nadšením sdíleli, kde hrají fotbal, za jaké oddíly a v jakých týmech (máme dva muže a dvě dívky, kteří propadli fotbalu).
PRŠELO:
V EkoParku nás přivítaly průvodkyně, které nám představily prostor, pravidla i možnosti, jak místo bezpečně a s respektem využívat, zvlášť po dešti, který byl součástí celého dne.
NEPRŠELO (i když předpověď byla nejistá):
Proto jsme začali netradičně – společným opékáním. Vznikla tak příjemná atmosféra, která přirozeně otevřela prostor pro další aktivity. Děti si mohly vyzkoušet práci v dílničkách, kde vznikaly originální výrobky ze dřeva. Pracovalo se s kladívky, hřebíky, tavnou pistolí i vodovkami. Každý si mohl zvolit vlastní cestu vyžití – někdo tvořil v blátivé kuchyni, jiní pouštěli kuličky, stavěli z velkých kostek nebo objevovali svět písku a volné hry či se hledali v bludišti.
NEPRŠELO, ALE…:
Součástí dne bylo také slavnostní šerpování třetáků, kteří se s námi loučí a posouvají se dál do 2T. Prošli symbolickou branou (spjaté ruce druháků a prvňáků) a obdrželi osobní přání i fialové čelenky se jmény – tak, jak je v průběhu roku nejčastěji oslovujeme.
A pak přišlo to, co nikdo úplně nečekal – NEZAČALO PRŠET, ALE SPUSTILO SE Z NEBE COSI, CO PŘIPOMÍNALO VODOPÁD.
(„Není špatného počasí, je jen špatného oblečení“ – motto Fialové třídy)
Aktivity jsme proto rychle ukončili a během chvilky jsme se všichni sbalili, abychom mohli vyrazit zpět do školy.
Cestu nám zpříjemnily rozhovory plné humoru a emocí:
„Ještě že jsem poslechl mámu a vzal si teplé gumáky.“
„To snad na nás čůraj sloni nebo co?“
„Kdyby teď začaly padat kroupy, to jsou asi bobky bohů.“
„Tohle zažít na táboře, kámo, tak to nechceš!“
„Tomu říkám adventure!“
Komentáře
Okomentovat