Další laskavé pozvání přišlo od maminky naší Majdalenky Stárkové. Tentokrát jsme se vydali směrem na Ještěd – tramvají na zastávku Staré Pekárny a odtud pěšky ke Gymnáziu a Střední pedagogické škole Jeronýmova (Jergym).
Dle plánu na nás čekala děvčata z druhého ročníku SPgŠ, která si pro nás připravila pestrý program: dramatickou výchovu, anglický jazyk a informatiku. Bylo od začátku zřejmé, že nepůjde jen o „návštěvu školy“, ale o skutečné setkání dvou světů – těch větších a těch menších.
Naše parta (22 dětí) se rozdělila do dvou skupin. A tady se na chvíli zastavím. Rozdělování do skupin je někdy malá sociální laboratoř – kdo s kým, proč zrovna takhle, a co když to není úplně podle mého přání? Tentokrát ale stačil klidný prostor během svačiny. Děti si samy doladily detaily, někdo požádal o změnu, jiný ustoupil a nabídl své místo. Tichá dohoda, respekt, domluva. Malý koncert spolupráce. A přesně tyhle chvíle zahřejí.
A co jednotlivé lekce?
Na dramaťáku jsme se ve smíšených skupinách (velcí i malí) proměnili ve špiony. Napětí, spolupráce, fantazie a občas i velmi seriózní špionážní výraz, který by obstál i ve filmu. V angličtině jsme hráli kvarteto a hravou formou si procvičili zvířata, čísla i barvy. Ukázalo se, že když jde o hru, slovní zásoba naskakuje skoro sama. Došlo i na tanec. A informatika? Tam nás čekalo programování. Malí i velcí se ponořili do světa beebots a vláčků.
Nakonec jsme s radostí přijali pozvání zůstat i na oběd a stolovali jsme společně se studenty ve školní jídelně. I tady pokračovalo to neviditelné, ale důležité učení – sdílení prostoru a pozornost k druhým. Pro některé děti bylo výzvou dojít si samostatně přidat pití, zvlášť když se ocitly ve frontě mezi výrazně staršími a vyššími studenty. I takové situace jsou příležitostí k posilování odvahy, samostatnosti a důvěry ve vlastní schopnosti.
Na chodbách jsme často vnímali přátelské reakce studentů: „Jé, koukej, ti jsou roztomilí, jak jsou maličcí.“ A naše děti? Ty byly obklopeny úsměvy a prožívaly radost z pozornosti ostatních.
Na závěrečné reflexi děti sdílely, jak se jim den líbil. Oceňovaly, jak hezky se k nim studentky chovaly, že se cítily bezpečně a vítaně, a že program, který si pro Fialku slečny připravily, byl opravdu „boží“.
Fialka
I STUDENTKY NÁM NASPSALY A ZHODNOTILY SPOLEČNÝ ČAS :)
Dle plánu na nás čekala děvčata z druhého ročníku SPgŠ, která si pro nás připravila pestrý program: dramatickou výchovu, anglický jazyk a informatiku. Bylo od začátku zřejmé, že nepůjde jen o „návštěvu školy“, ale o skutečné setkání dvou světů – těch větších a těch menších.
Naše parta (22 dětí) se rozdělila do dvou skupin. A tady se na chvíli zastavím. Rozdělování do skupin je někdy malá sociální laboratoř – kdo s kým, proč zrovna takhle, a co když to není úplně podle mého přání? Tentokrát ale stačil klidný prostor během svačiny. Děti si samy doladily detaily, někdo požádal o změnu, jiný ustoupil a nabídl své místo. Tichá dohoda, respekt, domluva. Malý koncert spolupráce. A přesně tyhle chvíle zahřejí.
A co jednotlivé lekce?
Na dramaťáku jsme se ve smíšených skupinách (velcí i malí) proměnili ve špiony. Napětí, spolupráce, fantazie a občas i velmi seriózní špionážní výraz, který by obstál i ve filmu. V angličtině jsme hráli kvarteto a hravou formou si procvičili zvířata, čísla i barvy. Ukázalo se, že když jde o hru, slovní zásoba naskakuje skoro sama. Došlo i na tanec. A informatika? Tam nás čekalo programování. Malí i velcí se ponořili do světa beebots a vláčků.
Nakonec jsme s radostí přijali pozvání zůstat i na oběd a stolovali jsme společně se studenty ve školní jídelně. I tady pokračovalo to neviditelné, ale důležité učení – sdílení prostoru a pozornost k druhým. Pro některé děti bylo výzvou dojít si samostatně přidat pití, zvlášť když se ocitly ve frontě mezi výrazně staršími a vyššími studenty. I takové situace jsou příležitostí k posilování odvahy, samostatnosti a důvěry ve vlastní schopnosti.
Na chodbách jsme často vnímali přátelské reakce studentů: „Jé, koukej, ti jsou roztomilí, jak jsou maličcí.“ A naše děti? Ty byly obklopeny úsměvy a prožívaly radost z pozornosti ostatních.
Na závěrečné reflexi děti sdílely, jak se jim den líbil. Oceňovaly, jak hezky se k nim studentky chovaly, že se cítily bezpečně a vítaně, a že program, který si pro Fialku slečny připravily, byl opravdu „boží“.
Fialka
Komentáře
Okomentovat