Na čtvrtek jsme se těšili už od začátku týdne. Bylo totiž předem avizováno, že nás čeká výzo – a než si ho slavnostně rozdáme, zamíříme do kuchyňky. Čekalo nás totiž Velké stolování.
Den D začal už cestou – nákup se vezl v autě a kluci ho pak ochotně (a s překvapivou lehkostí) vynosili až do kuchyňky. Všichni se zapojili do příprav a prostírání. Velké poděkování patří Spolku, který nás podpořil a pořídil krásné ubrusy. Nechyběly ani květiny na stůl a velké ubrousky, protože na detailech prostě záleží.
Dali jsme si záležet nejen na jídle, ale i na kultuře stolování a klidné konverzaci. Věděli jsme, kam patří ubrousek (ano, na klín), kde má své místo vidlička, nůž i dezertní vidlička, jak si správně připít a kdy je vhodné si utřít pusu – ideálně ještě předtím, než se napijeme ze skleničky.
Když bylo vše připraveno, zahráli jsme si na restauraci. Průvodci se proměnili v obsluhu a s úsměvem obcházeli stoly se slovy:
„Dobrý den, co si dáte?“
A rázem bylo jasné, že tohle nebude obyčejný školní oběd.
Na menu byly knedlíky hned ve dvou variantách – ovocné s máslem, cukrem a tvarohem, nebo masové s cibulkou a zelím. Jako sladká tečka následoval poctivý domácí perník. Každý si dopředu rozmyslel, na co má chuť a čemu dá přednost. I takové rozhodování je malý, ale důležitý krok k samostatnosti.
Po společném obědě si každý po sobě umyl nádobí (ano, i to patří ke stolování) a teprve poté přišel slavnostní okamžik – rozdávání vysvědčení.
Byl to den jiný. Den výjimečný. Den plný zážitků, spolupráce a sdílení. Přáli bychom si víc takových dnů. A věříme, že ten večer se v nejedné rodině nesl ve stejném duchu –
v duchu Velkého stolování.
Fialka
Den D začal už cestou – nákup se vezl v autě a kluci ho pak ochotně (a s překvapivou lehkostí) vynosili až do kuchyňky. Všichni se zapojili do příprav a prostírání. Velké poděkování patří Spolku, který nás podpořil a pořídil krásné ubrusy. Nechyběly ani květiny na stůl a velké ubrousky, protože na detailech prostě záleží.
Dali jsme si záležet nejen na jídle, ale i na kultuře stolování a klidné konverzaci. Věděli jsme, kam patří ubrousek (ano, na klín), kde má své místo vidlička, nůž i dezertní vidlička, jak si správně připít a kdy je vhodné si utřít pusu – ideálně ještě předtím, než se napijeme ze skleničky.
Když bylo vše připraveno, zahráli jsme si na restauraci. Průvodci se proměnili v obsluhu a s úsměvem obcházeli stoly se slovy:
„Dobrý den, co si dáte?“
A rázem bylo jasné, že tohle nebude obyčejný školní oběd.
Na menu byly knedlíky hned ve dvou variantách – ovocné s máslem, cukrem a tvarohem, nebo masové s cibulkou a zelím. Jako sladká tečka následoval poctivý domácí perník. Každý si dopředu rozmyslel, na co má chuť a čemu dá přednost. I takové rozhodování je malý, ale důležitý krok k samostatnosti.
Po společném obědě si každý po sobě umyl nádobí (ano, i to patří ke stolování) a teprve poté přišel slavnostní okamžik – rozdávání vysvědčení.
Byl to den jiný. Den výjimečný. Den plný zážitků, spolupráce a sdílení. Přáli bychom si víc takových dnů. A věříme, že ten večer se v nejedné rodině nesl ve stejném duchu –
v duchu Velkého stolování.
Fialka
Komentáře
Okomentovat