Plány byly původně jiné. Na fialovou výpravu měli vyrazit prvňáci. Jenže velká marodka zamíchala kartami, a protože naši kluci byli ve škole v plné sestavě, rozhodli jsme se pohotově: vyrážíme my – chlapci.
Místo si měli zvolit sami. Návrh přišel překvapivě rychle a jednohlasně – Jizerské hory. A bylo rozhodnuto.
Dobrodružství začalo už na autobusové zastávce č.18, Tržní náměstí. Když přijížděl autobus a řidič na nás od volantu pobaveně (a lehce nevěřícně) gestikuloval, že se snad ani nemůžeme vejít, na okamžik jsme zapochybovali. Ale jen na okamžik. Zmáčkli jsme se úsporně a téměř dvacet minut zadržovali dech. Přesně tak dlouho totiž trvá cesta na Českou chalupu.
V Jizerkách nás přivítala pořádná sněhová nadílka. Čekal nás veselý sjezd směrem Lidové sady a hned poté program, který by málokdo v horách čekal. Nejprve jsme potrápili hlavy násobilkovými příklady, potom přišly na řadu kolektivní hry.
A nakonec vrchol dne: mazurka pod širým nebem.
Zatímco holky pilně trénovaly s Aničkou v tělocvičně, my jsme to rozjeli na sněhu. První otočky připomínaly spíš větrnou smršť než taneční krok. Každý se točil lehce jinam a rytmus si chvíli hledal své místo. Pak se ale stal malý zázrak – kroky si sedly, tempo jsme chytili, několikrát se protočili a v kruhu si téměř elegantně vystřídali místa. No dobře… skoro elegantně.
Den byl plný pohybu, smíchu a energie. Přesně takový, jací jsou naši kluci – nadšení, spontánní, plní síly, občas s hurónským hlasem, a to bez rozdílu, jestli volají na kamaráda nebo na mě. V zápalu sjezdu je to dovoleno – hory snesou víc než školní třída.
Ve škole to ale máme jinak. Tam je důležité přijít k průvodci blíž, podívat se do očí a své přání nebo potřebu říct klidně a s respektem.
Já jsem mezitím ostrou chůzí, místy až v poloběhu, utíkala dolů ze svahu. A kolem mě – přede mnou, vedle mě i pode mnou – se valila lavina našich kluků. Bylo to rychlé, hlučné a naprosto živé.
A ty rozhovory! V euforii ze sněhu se z plných plic ozývalo:
„Madlooo, koukej!“
„Madloooo, pozor!“
„Mami, hele! … teda Madlo!“
Člověk má pocit, že slyší úplně všechno a zároveň ví, že přesně tyhle chvíle stojí za to.
A právě tyhle momenty dělají výpravy nezapomenutelnými.
Holky, máte se na co těšit!
Fialka
Místo si měli zvolit sami. Návrh přišel překvapivě rychle a jednohlasně – Jizerské hory. A bylo rozhodnuto.
Dobrodružství začalo už na autobusové zastávce č.18, Tržní náměstí. Když přijížděl autobus a řidič na nás od volantu pobaveně (a lehce nevěřícně) gestikuloval, že se snad ani nemůžeme vejít, na okamžik jsme zapochybovali. Ale jen na okamžik. Zmáčkli jsme se úsporně a téměř dvacet minut zadržovali dech. Přesně tak dlouho totiž trvá cesta na Českou chalupu.
V Jizerkách nás přivítala pořádná sněhová nadílka. Čekal nás veselý sjezd směrem Lidové sady a hned poté program, který by málokdo v horách čekal. Nejprve jsme potrápili hlavy násobilkovými příklady, potom přišly na řadu kolektivní hry.
A nakonec vrchol dne: mazurka pod širým nebem.
Zatímco holky pilně trénovaly s Aničkou v tělocvičně, my jsme to rozjeli na sněhu. První otočky připomínaly spíš větrnou smršť než taneční krok. Každý se točil lehce jinam a rytmus si chvíli hledal své místo. Pak se ale stal malý zázrak – kroky si sedly, tempo jsme chytili, několikrát se protočili a v kruhu si téměř elegantně vystřídali místa. No dobře… skoro elegantně.
Den byl plný pohybu, smíchu a energie. Přesně takový, jací jsou naši kluci – nadšení, spontánní, plní síly, občas s hurónským hlasem, a to bez rozdílu, jestli volají na kamaráda nebo na mě. V zápalu sjezdu je to dovoleno – hory snesou víc než školní třída.
Ve škole to ale máme jinak. Tam je důležité přijít k průvodci blíž, podívat se do očí a své přání nebo potřebu říct klidně a s respektem.
Já jsem mezitím ostrou chůzí, místy až v poloběhu, utíkala dolů ze svahu. A kolem mě – přede mnou, vedle mě i pode mnou – se valila lavina našich kluků. Bylo to rychlé, hlučné a naprosto živé.
A ty rozhovory! V euforii ze sněhu se z plných plic ozývalo:
„Madlooo, koukej!“
„Madloooo, pozor!“
„Mami, hele! … teda Madlo!“
Člověk má pocit, že slyší úplně všechno a zároveň ví, že přesně tyhle chvíle stojí za to.
A právě tyhle momenty dělají výpravy nezapomenutelnými.
Holky, máte se na co těšit!
Fialka
Komentáře
Okomentovat