Jaké je péct housky ve skutečné peci, tak jako to dělali naši předkové?
Tuto zkušenost jsme si dopřáli na Ekofarmě Střevlík v Oldřichově v Hájích. Vyjeli jsme vlakem do Mníšku u Liberce a poté se společně vydali pěšky k farmě. Cesta trvala přibližně patnáct minut. Kluci kolem nás vytvářeli svůj vlastní svět – houkali jako auta na dálnici, jako sanitky, a nakonec se proměnili v policisty honící zloděje. S děvčaty jsme někdy jen hádaly, kdo je právě kdo. Klukovské hry už dobře známe. Občas jsme prý měly hrát s nimi a stát se semaforem.
V ten den nešla u Střevlíka elektřina. V chalupě hořel oheň a prostor osvětlovaly svíčky a lampičky. Laskaví hostitelé nás přivítali v útulném prostředí, kde děti měly možnost samostatně zadělat těsto a projít si celý proces přípravy pečiva.
V době kynutí jsme zkoumali pec a povídali si o tom, jak funguje. Děti měly dostatek prostoru ke hře i objevování. Absence elektřiny nás přirozeně zpomalila a vedla k větší všímavosti k tomu, co se děje tady a teď.
Při pletení housek prsty pracovaly opatrně a každý hledal svůj vlastní způsob. Některým se ruce na chvíli zapletly, ale s trpělivostí a podporou si děti poradily. Bylo radostné sledovat uspokojení z dokončené práce. Každý si odnášel nejen vlastnoručně upečenou housku, ale i velkou zkušenost.
Čas plynul klidně, a přesto velmi rychle. Na závěr se ozývalo společné přání: „Ještě.“
Cestu zpět jsme absolvovali opět vlakem a tramvají do školy. Batohy byly provoněné čerstvě upečeným pečivem – hmatatelným výsledkem práce dětí.
Byl to naplněný den.
Děkujeme pekařce Lence a pekařovi Láďovi za jejich laskavé vedení, trpělivost a sdílení zkušeností.
Madla
Komentáře
Okomentovat