Do naší třídy přišla nevidomá Andrea se svou fenkou Darby. Přinesly s sebou ticho a soustředění. Děti seděly na koberci – některé pozorovaly Andreu, jiné Darby. Ve třídě byla od samého začátku cítit velká zvědavost a chuť se ptát.
Andrea dětem vyprávěla o svém životě se zrakovým omezením. Otevřeně ukazovala, jaké pomůcky jí pomáhají v každodenních činnostech. Děti si mohly prohlédnout speciální psací stroj, knihy, které Andrea čte, i drobné, ale velmi důležité pomůcky – například zařízení, které hlídá hladinu tekutiny v hrnku. Když se hrnek začne plnit, pomůcka hlasitě zapípá a upozorní tak, že je čas přestat nalévat.
Velký obdiv vzbudila fenka Darby. Klidná, soustředěná a připravená reagovat na každý povel. Děti se dozvěděly, kolik dovedností musí vodicí pes zvládnout, kolik let trvá jeho výcvik a že takový pes není „jen“ společníkem, ale skutečnou oporou a pomocníkem na každém kroku.
Silným momentem bylo představení mobilního telefonu, který Andree pomáhá orientovat se v prostoru. Když si vyfotila naši třídu, telefon jí popsal, co je kolem ní – že děti sedí na koberci před ní a poslouchají, že se některé dívají přímo na ni, jiné na psa, někdo si tiše šeptá. Popsal také police s pomůckami za dětmi, obrázky na stěnách (asi Tři králové), lehce žlutě vymalované stěny a celkový dojem, že se nacházíme ve škole, v prostoru, který působí útulně :)
Taková setkání nám připomínají, že skutečné učení nevzniká jen z učebnic, ale především ze setkávání se skutečnými příběhy a opravdovými lidmi.
Fialka
Andrea dětem vyprávěla o svém životě se zrakovým omezením. Otevřeně ukazovala, jaké pomůcky jí pomáhají v každodenních činnostech. Děti si mohly prohlédnout speciální psací stroj, knihy, které Andrea čte, i drobné, ale velmi důležité pomůcky – například zařízení, které hlídá hladinu tekutiny v hrnku. Když se hrnek začne plnit, pomůcka hlasitě zapípá a upozorní tak, že je čas přestat nalévat.
Velký obdiv vzbudila fenka Darby. Klidná, soustředěná a připravená reagovat na každý povel. Děti se dozvěděly, kolik dovedností musí vodicí pes zvládnout, kolik let trvá jeho výcvik a že takový pes není „jen“ společníkem, ale skutečnou oporou a pomocníkem na každém kroku.
Silným momentem bylo představení mobilního telefonu, který Andree pomáhá orientovat se v prostoru. Když si vyfotila naši třídu, telefon jí popsal, co je kolem ní – že děti sedí na koberci před ní a poslouchají, že se některé dívají přímo na ni, jiné na psa, někdo si tiše šeptá. Popsal také police s pomůckami za dětmi, obrázky na stěnách (asi Tři králové), lehce žlutě vymalované stěny a celkový dojem, že se nacházíme ve škole, v prostoru, který působí útulně :)
Taková setkání nám připomínají, že skutečné učení nevzniká jen z učebnic, ale především ze setkávání se skutečnými příběhy a opravdovými lidmi.
Fialka
Komentáře
Okomentovat