Tento týden jsme společně s dětmi navštívili zubní ordinaci paní doktorky Poláčkové. Pozvala nás, přestože její vlastní děti už vyrostly a dnes navštěvují 2T a 3T. Její mladší dcera Terezka však kdysi bývala součástí fialové třídy, a tak bylo milé znovu se setkat. Tentokrát v prostředí, které obvykle spojujeme spíše se zvukem vrtaček než s dětským badatelstvím.
V ordinaci se dětem otevřel prostor k autentickému pozorování místa, které bývá pro mnoho lidí spojeno s obavou. Tentokrát jej však mohly vnímat klidně, s pocitem bezpečí a s možností objevovat. Děti si prohlížely různé typy zubních nástrojů, podívaly se na rentgenové snímky a sledovaly, jak funguje vybavení, které většinou vidíme jen zdálky nebo o něm slyšíme vyprávět.
Tentokrát nemáme z akce fotografie, protože průvodce se stal figurantem na zubním křesle :)
Bylo radostné vidět, s jakou přirozenou kultivovaností se děti v prostoru pohybují. Respektovaly jasná pravidla prostředí, komunikovaly nejen slovy, ale i gesty, a dokázaly tak udržet atmosféru klidu a soustředění. Paní doktorka ocenila jejich ohleduplnost i zvídavé otázky. Občas se ozvalo potichu, téměř s úžasem: „A tohle opravdu používáte?“
Když jsme odcházeli, venku jemně sněžilo. Zima o sobě nechala vědět. Cesta zpět nabídla i několik kluzkých míst pro ověření podrážek.
Anička s námi tentokrát nebyla, protože měla svou vlastní návštěvu u lékaře. Děti přirozeně hledaly souvislosti a ptaly se, zda i ona byla „u nějakého jiného zubáka“, jak tomu samy s úsměvem říkají.
Celá návštěva nám připomněla, jak důležité je dopřát dětem možnost setkávat se s reálným prostředím a porozumět mu skrze zkušenost. To, co je neznámé, se stává přístupným. Strach se zmenšuje, když je možné věci vidět zblízka, dotknout se jich a klást otázky. A humor i lehkost často pomáhají překlenout to, co se zdá neznámé.
A tak se svět, malými kroky a díky lidské laskavosti, přirozeně kultivuje.
Fialka
Komentáře
Okomentovat