Jak se oranžová a žlutá třída vydaly na lyžák

Na lyžák jsme se vypravili 18. března. Nejdřív se myslelo, že se vůbec lyžovat nebude, ale díky našim úžasným učitelům se lyžák uskutečnil a my měli možnost tři dny lyžovat. Z učitelů s námi jeli Matěj, Marek, Martina a jako instruktor lyžování Radek. V pondělí jsme nasedli na autobus a vypravili se do Benecka. Cesta byla dlouhá, ale všichni jsme přežili a měli jsme velké štěstí, že nám od autobusové zastávky přijela odvézt lyže dodávka, protože ten kopec, co vedl od zastávky k našemu penzionu, bychom ještě s lyžemi asi neudýchali. 

Když jsme dorazili na ubytovnu, zbytek dne jsme měli volno na vybalování. U večeře jsme si oznámili, jak to bude chodit s lyžováním, večerkou, budíčkem a poledními klidy, potom jsme měli rozchod a okolo deváté až půl desáté hodiny večerku. 

Ráno nás probudily písničky všeho druhu. Když jsme se kolem osmi ráno dostali na snídani, ještě jednou se řeklo, co se bude dnes dít a pak jsme měli čas na sbalení všeho potřebného. Když jsme se sbalili, tak jsme nastrkali lyže do dodávky, vzali lyžáky a batohy a vyrazili z kopce, kde už na nás čekal autobus. Na sjezdovku jsme dojížděli, ale byli jsme rádi, že vůbec můžeme lyžovat. Jeli jsme asi půl hodiny a když jsme dorazili, nandali jsme přeskáče, rozdali skipasy a šlo se lyžovat! 

Nejdřív jsme se rozdělili na úplné začátečníky a ty, kteří umí lyžovat (alespoň trochu). Ti, kteří umí lyžovat jeli nahoru na sjezdovku lanovkou a začátečníci zůstávali dole. Pokročilejší se při prvním sjezdu rozdělili do dvou skupin - jedničky a dvojky. Já jsem skončila ve dvojkách. Nějakou dobu jsme lyžovali, lyžovali jsme pluhem, obloučky a měli jsme několik volných jízd. Okolo půl čtvrté se sešly všechny tři skupiny a čekali jsme na autobus. Když přijel, tak jsme se nalodili a jeli zpátky do penzionu. Po návratu jsme si dali pozdní oběd a měli jsme polední klid až do večera. Večer nám Radek přednášel o vybavení v zimě a při lyžování. 

V úterý měl Radek svátek, takže byla vyhlášena soutěž o nejoriginálnější a nejkreativnější přání k svátku. Celý den se přání různě připravovala. Zase jsme lyžovali stejným způsobem jako předchozí den, tedy nasedli jsme do autobusu, jeli až jsme tam dojeli, na místě jsme se rozdělili do skupin a šli jsme lyžovat. Lyžovali jsme pozpátku, a zkoušeli jsme se podjíždět. Když jsme dolyžovali a vrátili se do chaty, tak po odpoledním klidu všichni popřáli Radkovi k svátku jejich způsobem a vyhlásilo se nejoriginálnější přání. 

Ve středu bylo lyžování stejné, jenom malinko pohodovější, protože byl poslední den. Večer měl Matěj přednášku o tom, jak se chovat při lavině a o první pomoci na horách. 

Čtvrtek měl být tak trochu odpočinkový. Ale když jsme se vzbudili a přišli na snídani, tak nám řekli, že se máme sbalit jako bychom jeli na lyže. Tak jsme se teda sbalili, vzali si helmy a hůlky, ale měli jsme normální boty a neměli jsme lyže. Šli jsme na nejbližší sjezdovku, která byla hned u našeho penzionu. Byl to úplně normální sjezd, jeli jsme ve vláčku, dole jsme nasedli na vlek který nás odvezl nahoru. Byla tam jenom jedna malá rozdílnost- nebyl tam sníh. Takže jsme jeli jenom jednou, protože vlek poháněný lidskou silou byl velmi namáhavý.

Když jsme se vrátili na penzion, měli jsme volno až do oběda a po obědě jsme šli na krátký výlet někam... 

Poslední den to bylo celkem narychlo, sbalili jsme se, dali si oběd a vyrazili zpátky do Liberce. Naložili jsme lyže, naložili jsme sebe a vydali se zpátky do domů. Myslím, že všichni kdo se účastnili si to moc užili a pobavili jsme se všichni dohromady.

Napsala K.P.