V rámci tématu poválečných dějin Československa, kterému jsme se věnovali v humanitním bloku, jsme dostali možnost vypravit se do Prahy. Tahle úžasná zpráva se oranžovou a žlutou třídou roznesla asi týden před výletem. Volná místa v seznamu na nástěnce se rychle zaplnila jmény účastníku a všichni zapsaní se nemohli dočkat "volného" dne.
Věděli jsme jen jedno, že jedeme na exkurzi o 50. letech 20. století do Národního muzea. V den "D" již v 7:40 jsme čekali na zastávce autobusu; tvořily se dvojice hádající se o to, kdo bude sedět u okna. Jakmile jsme se všichni usadili a motor začal hřát, v momentě, kdy se kola roztočila a ujela první metry, náš výlet nenávratně začal.
První cesta autobusem byla táhlá a pomalá, ne však nudná (možná napůl). Když jsme v Praze vystoupili, nabrali jsme do plic chladný a mírně zatuchlý vzduch a někteří (třeba jako já) se ještě vyrovnávali s nevolností způsobenou jízdou. Blížila se chvíle, kdy jsou nervy průvodců nejvíc napjaté, zkáza učitelské důstojnosti též známá jako "metro". Úleva zaplavila naše průvodce v momentě, kdy jsme byli všichni (celí a zdraví) z metra venku. Od muzea nás dělil už jen kousek cesty a asi půlhodina do jeho otevření. Jelikož venku lilo a času bylo ještě dost, bylo rozhodnuto se stáhnout do McDonald´s, kde mohli někteří utišit mlsnou či hlad.
Konečně nastal čas, na který jsme všichni čekali, muzeum se otevřelo a my celí natěšení vtrhli dovnitř. Naše nadšení částečně opadlo, když byly se záludným úsměvem vytaženy pracovní listy. Měli jsme rozchod, většina z nás se pohybovala ve dvojcích a snažila se co nejdříve splnit zadání pracovního listu. List se týkal exkurze, kvůli které jsme sem jeli, tj. 50. let 20. století. Viděli jsme nádhernou výstavu plnou informací, věcí a nahrávek, které jsme si mohli poslechnout. Mimořádně nás zaujala velká hlava ležící uprostřed místnosti, na které se pravidelně střídaly obličeje dvou mužů, Klementa Gottwalda a Josifa Vissarionoviče Stalina. K vidění bylo ještě mnoho dalších zajímavých věcí.
Po prohlídce muzea nás čekala zpáteční cesta metrem a autobusem. Všichni jsme byli unavení, ale potěšeni zážitkem, který nám přinesl spousty vědění. Cesta zpátky byla rychlá a klidná. Na zastávce jsme se rozešli s dobrým pocitem, věděli jsme, že to za to rozhodně stálo.
Na závěr chci poděkovat průvodcům Markovi, Matějovi a Aničce za umožnění tohoto krásného výletu.
S přáním krásných časů plných příjemných zážitků se loučí T.K.
Komentáře
Okomentovat