❤ Třídní mikiny a pohled na 9 let v Montessori ❤

Jsme první třída Montessori v Liberci, která dokončila základní školu. I když ne všichni jsou u nás od začátku a připojili se v průběhu let, bylo těch 9 let zajímavých. Naučili jsme se novým věcem, ať už ohledně výuky nebo života. Naučili jsme se mít své pohledy na svět, vždy říkat, co si myslíme, a říct si o pomoc, když je potřeba. Naučili jsme se respektovat lidi a jejich různorodost, seznamovat se s novými kamarády bez předsudků a naučili jsme se také lépe znát sami sebe. I když jsme už od začátku každý měli své skupiny bližších přátel, se kterými jsme se bavili, tak byly i chvíle, kdy jsme se bavili všichni dohromady, například na výletech nebo během diskuzí a debat ve škole. To, co na Montessori obdivuji, je, že s námi učitelé zacházejí jako s lidmi na stejné úrovni, jako s partnery; oni mají svůj respekt a my také.  
Naše společná 9letá cesta se blíží ke konci, proto bychom si přáli něco na památku. A bylo milé, že nám Spolek rodičů a přátel ZŠ Montessori Liberec přispěl na takový “dárek” na rozloučenou a abychom nezapomněli na ta léta v montessori škole. 
Děkujeme.  

Se třídou jsme se nakonec shodli, že nejlepší bude navrhnout si na památku třídní mikinu, jako si to většinou dělají i jiné deváté třídy. Domluvili jsme se na tom, co na mikině bude a kdo vymyslí design. Shodli jsme se na tom, že bude černá, nejen proto, že my teenageři máme rádi skoro jenom černou, ale také proto, že je to barva naší třídy. Naše spolužačky, Poll a Simi, vymyslely design a Barča zase domluvila nákup vhodných mikin. Když jsme schválili návrh designu, který se všem líbil, oslovila Barča firmu, která nám mikiny potiskla a poslala.

Na přední straně mikiny je malý obrázek burgeru kvůli příjmení našeho třídního průvodce a celá zadní část je potištěna “play listem” ze Spotify, na kterém jsou místo textu písničky uvedena naše jména; jako autor naší třídní “písničky” je náš třídní Marek. 
 
Děkujeme za příjemných 9 let všem z montessori. 
9.D                                                  

Napsala – Francesca Krupková