Všechno to začalo 8.1.2023 ve dvě hodiny odpoledne, kdy jsme se sešli u autobusu, protože jsme vyráželi na hory! Cítili jsme nadšení, ale zároven nejistotu, protože jsme nevěděli, jestli se bude lyžovat (sněhové podmínky nebyly právě nejlepší). Cesta na Benecko uběhla jako voda. Pár minut před cílem jsme zahlédli sjezdovku, na které jsme údajně měli lyžovat. Pro nás nelyžaře to byl velký stres vidět tak prudkou sjezdovku, ale stále v nás byla jiskra natěšení. Když jsme dorazili do cíle, čekal nás ještě kus cesty chůze. V ten moment se nám zdálo víc než jasné, že první dny se lyžovat nebude; po sněhu nebyly ani památky. Když jsme konečně ve tmě a mlze došli k našemu ubytovaní “Lesní zátiší”, vběhli jsme dovnitř a ubytovali se. Většina z nás si užívala a byli jsme nadšení a natěšení. Před večeří jsme si řekli program a hladoví jsme se pustili do jídla. Před večerkou jsme si ještě s holkama šly popovídat s průvodci.
Ráno byl budíček v půl osmé. Odstartovali jsme naši tradici probouzení s písničkami, což nás doprovázelo každé ráno. Markův výběr byl poněkud zajímavý, ale zábavný. První ráno bylo plné překvapení. Dozvěděli jsme se, že se pojede lyžovat na Bubákov. Ve mně to ale nevzbudilo dobrý pocit. Lyžovat jsem neuměla a bála jsem se, ale ostatní mi podali pomocnou ruku a povzbudili mě. A už se jelo!
Počasí nám ale nepřálo, pršelo a byla mlha. Ostatní vyjeli na sjezdovku a my nelyžaři jsme se učili na rovince. Vlastně mi to celkem šlo a čas rychle utíkal. Po pár hodinách bylo rozhodnuto, i my jsme se vydali na sjezdovku! V tu chvíli jsem cítila nejistotu. Nahoře na kopci jsme se všichni sešli a hned tu byl první úraz. Naše Any měla něco s kolenem a přijela pro ni horská služba. To nás ale nezastavilo a začeli jsme jezdit. Postupně pár z nás odpadlo vyčerpáním, já se ale nevzdala. Čas letěl a bylo potřeba se vrátit zpátky na Benecko. Byla jsem nadšená. Strach jsem sice stále měla, ale byla jsem šťastná a pyšná, že jsem to zvládla. Úplně vyřízení jsme ve tři odpoledne obědvali. Odpoledne jsme měli přednášku o péči o lyže. Poté jsme volali domů a byla večeře. A večer jsme všichni rychle usnuli.
Dny ubíhaly rychleji a rychleji. Stále jsme lyžovali a měli užasné zážitky. Sem tam někdo z lyžařů odpadl. Jednou večer jsme s holkama učitelům zazpívaly a v tu chvíli jsem se cítila opravdu šťastná. Ve středu jsem udělala velké rozhodnutí, protože učitelé se ptali, kdo z pokročilých (což já nejsem) chce další den ještě lyžovat. Přihlásila jsem se a odsouhlasili mi, že se k nim můžu přidat.
Ve čtvrtek jsem se probudila a věděla jsem, že mě čeká náročný den, protože jsme jeli na prudší sjezdovku. V jednu chvíli jsem si říkala, proč jsem se přihlásila, protože jsem se bála. Ale strach se má překonávat, to tě posune dál! Když jsme vyjeli kotvou na kopec, přepadl mě znovu strach; sjezdovka byla fakt prudká. Probudila jsem se ze svých myšlenek a rozjela jsem se. Pak přišel první pád, ale zůstala jsem v klidu. Jela jsem další jízdu a zase spadla. Při třetí jízdě už jsem nespadla a byla jsem na sebe opravdu pyšná. S každou další jízdou jsem cítila menší posun a zlepšení. Jela jsem další a další jízdy. Najednou byl konec a museli jsme se vrátit zpět, ale předtím jsem musela sjet nejtežší část sjezdovky, kde byly boule a svah byl dost prudký. Celý týden jsem se tomu vyhýbala, ale teď jsem to zkusila. A zvládla jsem to byla jsem radostí bez sebe.
Pátek byl celkem smutný den, protože jsme jeli domů, ale raději bychom ještě zůstali. S tím se nadalo nic dělat. Sbalili jsme se a jelo se do Liberce.
Na závěr chci všem ještě jednou poděkovat; byl to úžasný a doopravdy nejlepší týden v mém životě!
Amálie Kabešová
Miluju❤️
OdpovědětVymazatBylo to super!♾️
Vymazat