Přinášíme Vám ochutnávku malého cvičení tvůrčího psaní, které proběhlo v rámci češtiny ve třetím trojročí.
1)
Každé ráno se probouzím na stejném místě v lese u potůčku. Zpívají tu ptáci, sluníčko mě hřeje. Ano, mohla bych vyprávět, jak je vše skvělé. Zatím to zní jako pohádka, ale realita je jiná.
V noci nespím. Fouká ohavný vítr, ale na to jsem si zvykla.
Probudím se a všude kolem je nepořádek, samé odpadky.
Nechápu, proč vy, lidi, se nevzchopíte a něco s tím neuděláte! To my vám přece dáváme sílu a život!
Ani ptáci už nezpívají, protože nemají motivaci.
Chudáci ty stromy, které jsou ve městě a nemají tam klid.
Sem chodí turisté a ty mám ráda, ale když mi šlapou na kořeny, to není dobré. Někdy mi lámou a trhají větve a odnášejí je pryč. Nebo mi jen tak loupou kůru!
Možná si myslíte, že je skvělé být stromem, ale jak vidíte, úplně to tak být nemusí.
2)
Jsem strom z aleje u větrného mlýna na kopci. Na jaře, když mi dorůstají listy, mi bývá docela příjemně. Moje kořeny totiž zarostly hluboko do země, takže mám dost živin a vody na to, abych přežil ještě hodně dlouho.
V létě mě mé listy chrání před úpalem. Tvrdá kůra mě chrání před vedrem, vyschnutím ale i před zvířaty, která by si o mě chtěla třeba brousit drápy. Moje míza zabíjí všechny brouky, kteří by se mi dostali pod kůru.
Na podzim ze mě opadávají listy a z toho krasavce, kterým jsem byl na jaře a v létě, se stává starý mrzout. Také ze mě začínají opadávat plody, což je asi jediná výhoda, kterou mám z podzimu. Tu váhu, kterou jsem nesl na svých větvích, mi pomáhají otrhat také veverky.
V zimě mě hřeje má teplá kůra, která nepropustí teplo ven a nevpustí ani zimu dovnitř. V zimě mi dělají společnost jen ostatní stromy a veverky.
Někdy kolem mě procházejí zvířata chodící po zadních. Občas s sebou mívají i svoje mláďata, což je nejhorší, protože je baví házet mi do kůry sníh. To hrozně lechtá a já pak musím plýtvat svým teplem na to, abych ten sníh rozpustil. DUB
Komentáře
Okomentovat