Třetí trojročí má za sebou náročné týdny strávené prací na velkých projektech, tak jsme se rozhodli, že nebudeme pouze sedět ve škole, ale vyrazíme na čerstvý vzduch. Navázali jsme spolupráci s organizací ZaZemí z Turnova, která se snaží vrátit přírodě Českého ráje udržitelnou podobu a spravuje několik komunitních projektů. Jedním z těchto projektů je i iniciativa Svobodu sadu, ke které jsme se rádi přidali.
Na hektarovém pozemku vedle fotbalového hřiště v Loučkách kousek za Turnovem vzniká sad s pestrou paletou různých druhů stromů, které by měly růst desítky let a přinášet užitek nejen lidem, ale i přírodě. A protože přirozenou součástí krajiny jsou nejen stromy, ale i keře, nabídli jsme svou pracovní sílu právě pro zasazení nových keřů.
V sadu jsme se sešli ještě s dětmi ze základní školy v Koberovech a zakladatelé sadu nás rozdělili do 5 skupin, abychom si postupně vyzkoušeli všechny činnosti, které jsou pro úspěšné zasazení keřů potřeba.
Neprve bylo potřeba vykopat jámy pro keře. To vypadalo jako nejtěžší práce, ale ukázalo se, že většinu třetího trojročí právě tahle práce baví. Využili jsme všechny připravené rýče, a přestože to vypadalo jako nesplnitelný úkol, podařilo se nám do oběda vykopat celkem 107 děr. Do každé z nich pak bylo potřeba zatlouct kůl a na řadu mohlo přijít vlastní sázení. Sazenice byly různé, takže jsme zasadili spoustu aronií, bezů, klokočí či dřínů.
Samotné sázení mělo svůj přesný postup. Na dno jámy jsme nasypali vrstvu
dřevěného uhlí, které vzniklo spálením větví ze starých suchých stromů.
Na tuto vrstvu přišel hnůj, se kterým jsme pracovali dost neradi. Ale co
bychom pro keře neudělali... Na vrstvu hnoje jsme nasypali hlínu a na
ni se položila sazenice keře. Tu jsme pak museli zasypat velkým
množstvím hlíny, která se udusala a kolem nově zasazeného keříku jsme z
travnatých drnů vytvořili ohrádku, aby zadržela vodu a keř měl dostatek
vláhy.
Biouhlí vznikne spálením starých větví, tak jsme taky rozdělali oheň a nějaké větve spálili. Zároveň bylo potřeba nanosit k dírám na sázení hnůj.
Protože sad není oplocený a volně se v něm může pohybovat zvěř, je potřeba ochránit keře před zajíci i srnkami. K tomu jsme z pletiva vyráběli ochranu pro keře.
Abychom jenom nepracovali, připravili si pro nás organizátoři také hravé stanoviště, kde jsme si vyzkoušeli náročnost spolupráce i důležitost správného načasování.
A protože na čerstvém vzduchu brzy vyhládne a při práci ještě víc, ocenili jsme také svačinové pauzy a výbornou čočkovou polévku, která se ohřívala přímo na ohni.
Počasí nám přálo, společnost nám kromě milých lidí dělali i 2 pejsci a někteří využili práci s hlínou pro nasbírání potravy pro své domácí mazlíčky.
Jako poděkování za naši práci jsme dostali do školy semínka některých keřů, abychom si mohli vypěstovat vlastní keře, a každý z nás dostal i pytlíček se semínky řeřichy. Řeřicha se nám určitě bude hodit pro naše pravidelné vaření.
Na svou fyzickou práci v sadě navážeme ve škole ještě výtvarnou a badatelskou prací o jednotlivých druzích keřů. Návštěvníci sadu tak časem získají informace o tom, co tam roste a kdo to tam zasadil.
Myslím, že jsme v Loučkách nebyli naposledy. Rádi zase přijedeme na pomoc.
Pokud by se někdo chtěl podívat do Sadu svobody nejen se školou, stačí sledovat stránky a kalendář spolku Zazemí, kde najdete plánované akce pro veřejnost.
Komentáře
Okomentovat