👻Tyrkysová třída na výpravě duchů 👻

Pátek 12. listopadu... setmělo se a duchové mohli mezi nás 👀 ... 12 velkých a 18 různě malých... kamarádů z tyrkysové třídy, jejich sourozenců a rodičů. Několik v prostřeradlovém převleku, 2 stateční v kočárcích, 1 víla. Spousta světýlek z čelovek, svítících náramků, žároviček na tyčkách nebo na šňůrkách.

Krátce po půl páté jsme se sešli na potemnělé zastávce, konečné tramvaje číslo 3 v Hanychově. Zimou i napětím ztuhlé rysy ve tváři, nicméně úsměvy na rtech a netrpělivé očekávání v očích. A tak jsme vyrazili! Do kopce a do tmy, cestou i necestou, lesem pod Ještědem, rovnou za Tyrkysovým duchem, který nááááááhodou uvízl na batohu někoho vepředu.

A byla to výprava plná zkoumání tajů lidských smyslů... i nesmyslů ;) 

Posuďte sami:

„Kde se duchové berou?“
„Jsou přece z duší! Strašit vůbec nemusí! Ve tmě jsou nejlíp vidět!"
„Opravdu? Jenom vidět?“

„Jakou má moje pastelka ve dne barvu? A ve tmě?…. přece každá kočka je v noci černá!"

„Co můžeme slyšet v noci v lese a ani to nemusíme vidět?...netopýry, žáby, můry, ježky, jezevce a a a…!"

„Který smysl nás ani ve tmě tmoucí neopustí?... a kdo snědl všechna ta jabka a hrušky?!"

 

A aby podněty ke zkoumání nedošly, byly připraveny i hry. Samozřejmě smyslové.

Poznám co je v tajemném pytli?  „Fuj, co to je? Uf, jen houba na mytí!" 

Jak si poradí noční slepýš?  „Uaaa, na co to šlapu?" 14 nejstatečnějších zvládlo s napjatými smysly projít hustým lesem na laně za sebou, zpátky za maminkou. 

 

Nakonec jsme opekli donesené buřty, sýr i marshmallows a snědli do posledního drobečku všechny pusinkové duchy. Taky jsme si zahráli duchařské divadlo za nasvíceným prostěradlem, aby se duchem mohl stát na chvíli opravdu každý. 

Kdybychom děti neodlákali, vrtí se tam a hrají ještě teď. Nakonec jsme je přemluvili, zima i únava nás přemohla všechny. Zpět do tepla a světla jsme se vrátili kolem osmé večerní. Dojmy jsme zpracovávali dlouho do noci.

 

Zpravodaj 📣: Jitka Dolečková, maminka Ely

Zapisovatel 📝: Hana Tománková, maminka Edy D.

Jitka by ráda poděkovala Lence za pomoc s přípravou, svému muži za oheň a podporu, tatínkům za rozmotání lana a pomoc s kočárky, jedné z maminek za svítící náramky, Hance za napsání blogu a všem statečným dětem a rodičům za ochotný krok mimo komfortní zónu!

 

Hanka by ráda dodala, že ji mrzí, že se nestihli zúčastnit, ale je nadšená, jak skvěle prostěradlo od Jitky pro Edu posloužilo úžasnému divadlu😇. Taky by ráda poděkovala Jitce a Lence za parádní organizaci a Lubošovi za všechno to suché dřevo, které v předvoji vynesl nahoru, aby se včas rozehřálo. Všechny zprávy nasvědčují tomu, že děti byly nadšené a určitě by daly repete. 

A skvělé zprávy na závěr: Jitka s Lenkou už plánují další veselou akci. Ale na tu potřebujeme sníh ⛄