Napsala: A. M.
Milá Lenko,
proč už nešplháš po mých větvích?
Proč už nechodíš kolem mého kmenu a nehladíš mé listy?
Vždycky jsi mi říkala, že se Ti líbí, jak se od nich odráží zlatavá sluneční záře.
Co se s Tebou stalo?
Vzpomínám si, jak kolem prošli ti zvláštní muži v nazelenalých čepicích.
Schovala ses za mě, aby Tě neviděli. Teď se marně rozhlížím, ale nikde Tě nevidím.
Možná ses schovala až moc dobře, mám však neblahé tušení, že už v Terezíně nejsi.
Vidím na tvou postel. Své malé zavazadlo si tam vykládá jiná holčička.
Asi se už nikdy neuvidíme, ale vždycky budeš má nejlepší přítelkyně.
Drž v sobě naději. Za mě.
Tvůj Jasan
*Tento text vznikl v rámci českého jazyka jako reflexe návštěvy Terezína.
tak smutná realita.. ale nádherný text.. díky ti, A. M.
OdpovědětVymazat